sherlock holmes suire natural

Mé začátky s dýmkou sahají, když nepočítám klukovké kouření dubového listí, do 80tých let, kdy jsem se vrátil z vojny. Tehdy jsem se seznámil, mimochodem při hraní, s místním evangelickým farářem. Při častých návštěvách jsem s ním sedával při vínku, nebo čaji dlouho do noci a on kouřil dýmku. Logicky to nemohlo dopadnout jinak, než že jsem to zkusil také. Tak se zapůjčenou dýmkou a darovaným tabákem jsem začal poznávat krásu dýmkového bafání.

Netrvalo dlouho a pořídil jsem si vlastní dýmku. Samozřejmě s instrukcemi jak má správná kvalitní dýmka vypadat. Vrtání, kazy dřeva, napasování čepu, kresba a barva. Na to všechno se musí hledět, aby jak funkčně, tak i pocitově dýmka fungovala. Volba padla LUXe z BPK z Proseče s pískovaným povrchem v přírodní barvě. To byly dýmky, které se vyráběly mimo sériovou výrobu v malé dílně mimo fabriku. Pan Buben si sám vybíral dřevo a dělal to nejlepší co z téhle továrny vyšlo. Dělal tam s ním i pan Háp, který se po revoluci postavil na vlastní nohy a vyráběl dýmky doma v dílně. Bohužel nedávno zemřel a v Proseči už není nikdo kdo by udělal kloudnou dýmku.

První zakuřování. Obřad obestřený spoustou mýtů, polopravd a zaručených metod. S touto první dýmkou, vědom si své nezkušenosti, použil solnou metodu. Tato spočívá v tom, že se do hlavičky nasype kuchyňská sůl, zalije vodou a nechá se 24h působit. Po té se dýmka řádně vypláchne a nechá dokonale vyschnout. To by mělo zvýšit odolnost dřeva ( briaru) vůči ohni. Nevím co je na tom pravdy, ale buď to funguje, nebo jsem byl tak opatrný, že dýmka k mé spokojenosti funguje dodnes.

peterson

V té době byl problém sehnat slušný tabák. Jediný tabák v trafice, který se dal kouřit, byla AMFORA, ale i ta byla jen občas a pod rukou. Kdo měl možnost sehnat bony, tak v TUZEXu se dal sehnat holandský tabák McBaren. Jelikož kamrád dostával občas bony, měl jsem možnost si nějaký lepší pořídit ( na vánoce).

Postupem času se počet zvětšoval a technika zlepšovala a dostavil se ten příjemný pocit s dýmkou v ruce. Kouření dýmky je vůbec hlavně o pocitech. Jak se drží v ruce, v zubech, jak hřeje, jaký má tvar a povrch, to všechno dohromady dává atmosféru pohody a klidu. Člověk dostane v určitou chvíli chuť na konkrétní dýmku.

Dnes mám na stole stojánek s 18ti dýmkami ( ostatní jsou schované ve skříni a občas nějakou vyměním) a dle chuti si tu jednu zapálím.

Co se týká tabáků, tak je samozřejmě situace úplně odlišná. Dnes je toho tolik, že si člověk ani nemůže vybrat. Momentálně si míchám McBaren Vanila a McBaren Black Ambrosia 1 : 1. Zkoušel jsem i přírodní, latakii a aromatiky od Samuela Gawitha, ale zase jsem se vrátil k mé směsi. Tato aromatická směs mi prozatím vyhovuje nejvíc.